Oslava 25 let kněžství P. Pavla Žáka u sv. Mikuláše

Hned kolem sedmé hodiny ranní se sešla na faře celá společnost, která se předchozího dne věnovala přípravě oslavy P. Pavla Žáka. V pohodě a v klidu se dokončily všechny potřebné věci a vše se pomalu chýlilo k začátku výroční mše v kostele sv. Mikuláše.

Osobně jsem se těšil na setkání s Pavlem, protože jsme dlouhá léta společně s ostatními táhli tu naší „ministrantskou káru“. Poměrně často jsme se setkávali, a to jak na mši sv., tak při jiných příležitostech. Hráli jsme totiž společně také ve vršovickém orchestru a účastnili se rovněž mnoha akcí v rámci ministrantské ligy. Tehdy bylo u sv. Václava několik ministrantských družin, které mezi sebou soutěžily. Mnozí z nás ministrantů tehdy měli dobrý pocit, že se to tak nějak bez nás neobejde a že jsme nedílnou součástí vršovických dějin. Přestože ta dávná doba byla dobou nesvobody, na našem „vršovickém ostrově“ jsme se cítili v bezpečí a v klidu. Bylo nám tady prostě dobře …..
Zalistoval jsem si v duchu ve své „brožované“ paměti a vzpomněl si na ty dávné doby, a i proto jsem se na setkání s Pavlem těšil. V okamžiku setkání dávných známých a přátel se most do minulosti alespoň na chvíli zkracuje.

Jelikož byl Pavel ve vršovické farnosti za dob P. Jiřího Hájka velice známý, domníval jsem se, že mnoho pamětníků využije možnosti se s ním setkat, a náš kostelík nebude stačit. Jaké bylo překvapení, když jsem zjistil, že se nás nesešlo ani dvacet …… Nutno ale podotknout, že vzhledem k začátku prázdnin mnoho lidí směřovalo ven z Prahy za rekreací ducha i těla.

Mše svatá začala v 8 hodin a sloužil ji společně s Pavlem také P. Stanislaw. V malém kostele sv. Mikuláše jsem se cítil skutečně jako doma a v duchu jsem viděl, jak jsme ve vánočním čase stávali i s Pavlem na malém kůru a hrávali na housle vánoční koledy a pastorely Jana Jakuba Ryby.

Za zvuků varhan se začala slavná mše a i když nás skutečně moc nebylo, bylo tady moc hezky a mile. Zvláště pro Pavla a jeho maminku to musela být emotivní záležitost, protože to bylo prakticky poprvé za 25 let Pavlova kněžství, kdy mohl výročí své primiční mše oslavovat zase ve Vršovicích. Na konci mše svaté dostal Pavel od vršovických farníků krásnou štolu a kytici růží, kterou předaly Jarmila Semelová a Alenka Králová. Stanislaw poděkoval nejen Pavlovi za to, že se vydal na mnohdy trnitou cestu kněze, který žije v pohraničí a nemá k dispozici širší zázemí a ochranu rodinného krbu, ale také jeho mamince, která při něm vždy pevně stála. Ostatně – abych nezapomněl – paní Žáková vypadá snad stále stejně.

Po mši se účastníci mše odebrali na agapé na faru, kde si příjemně popovídali s Pavlem i mezi sebou a plodně strávili sobotní dopoledne. Obdivuhodným společníkem zde byl nestárnoucí pan Maršík, který ve svém věku (je mu přes 90 let) stačil čiperně sledovat dění kolem sebe.