Aktivity ve farnosti

O farnosti:

Vršovickou farnost tvoří přibližně 600 katolických křesťanů všech věkových kategorií, všemožných profesí či zaměstnání i životních stavů. Zčásti jsou to vršovičtí starousedlíci, zčásti lidé, kteří bydlí jinde, ale svůj duchovní domov našli z různých důvodů zde.

V čele každé farnosti stojí farář či administrátor. Je vybaven autoritou a pravomocemi, které mají sloužit rozvoji života farního společenství. Jeho úkolem je pečovat o duchovní dobro svých farníků, svou autoritou vést, podporovat, zastřešovat a usměrňovat aktivity, které se ve farnosti konají. Řečeno tradičně, pomocí biblické mluvy, je farář pro jemu svěřené farníky pastýřem.

Jednotlivé katolické farnosti na určitém území tvoří tzv. diecézi. Právě (arci)diecéze v čele s (arci)biskupem jsou základními „buňkami“ světové katolické církve. Naše farnost je součástí Arcidiecéze pražské. Farář je zástupcem biskupa v dané farnosti.

Z právního hlediska je každá farnost církevní právnickou osobou. V praxi to znamená, že právo zřídit ji má příslušný biskup a státní orgány ji pak mají povinnost zaevidovat jako právnickou osobu, tj. přidělit IČ.

Život církevní obce (farnosti) se zdaleka nevyčerpává jen slavením bohoslužeb. Řadu dalších aktivit je možno utřídit z hlediska jejich motivace. Je to snaha pečovat o víru lidí (pastorační a vzdělávací aktivity), snaha vytvářet společenství na základě lidských vztahů (společenské aktivity, menší společenství uvnitř farnosti), snaha být solidární a pomáhat členům farnosti i potřebným v okolí (charita), snaha předávat víru dětem (výuka náboženství) i dospělým (misijní působení navenek – kurzy Alfa, katechumenát). Vedle toho nelze opomenout aktivity kulturního charakteru (péče o kulturní památky, kulturní akce).

Je zřejmé, že život ve farnosti nelze bezezbytku vystihnout pouze výčtem či popisem jednotlivých aktivit. Život každého člena farnosti – a to i nemluvněte nebo bezmocného starce – je totiž oním pomyslným nepostradatelným kamínkem v mozaice života církevní obce.

Vedle aktivit, které tvoří jakýsi „povinný základ“ farního života (konání bohoslužeb, vysluhování svátostí), je zde řada aktivit, které vznikají a konají se čistě z dobrovolné iniciativy farníků. Ale ani základní aktivity, bohoslužby nevyjímaje, neleží pouze na bedrech faráře, ale jsou ve větší či menší míře společným dílem všech farníků.