Tak jsme si mysleli, že všechen sníh, co ho jen bylo v mracích, už spadl na zem v minulých dnech. Těšili jsme se, že se nebudeme při cestě do práce či do kostela prohrabávat závějemi. Ale dnešek nám ukázal, jak jsme se mýlili.

Celou noc sněžilo a ráno jsme se probudili do chumelenice. Místo nedělního oblečení jsme opět navlékli teplé kalhoty, bundy, kulichy, pohorky a vydali se hledat cestu na tramvaj, která by nás dopravila do kostela. Cesty byly neprošlapané (kdo jiný by taky chodil tak brzy v neděli ven), všude bílo, městská špína zmizela a bylo to jako v pohádce. Jen ta cesta nám trvala poněkud déle… Lidem na horách takové počasí připadá zcela normální, ale my, zmlsaní a pohodlní pražáci, na to nejsme zvyklí.

Do kostela také dorazilo o poznání méně lidí. Přišli opravdu jen ti nejstatečnější. A musím říci, že to byli kupodivu většinou zástupci starší generace. Opravdu jsem před nimi smekala..

Naši maminku, která má značné problémy s chůzí a chodí o holi, jsme již druhou neděli, přes její velké protesty, právě kvůli počasí nechali doma. Chůze na takovém terénu je přece jen dost riskantní.

Sněžilo celý den…

Když jsem šla odpoledne na faru na přednášku paní Adély Boučkové, bylo všude na chodnících plno sněhu. I přes to, že u fary byl chodník čerstvě uklizený, po konci přednášky – asi po třech hodinách – jsme se brodili nově napadanou sněhovou nadílkou.

A to jsme ještě netušili, co nás čeká hned po neděli!

Přišel mráz a všechny ta nasněžená nádhera, kterou lidé postupně stačili ušlapat (uklidit ale ne), zmrzla. Chodníky se podobaly kluzišti a lidé předváděli spíš nedobrovolné „tance na ledě“ (ale bez bruslí), než normální chůzi. Velké nánosy sněhu a těžké rampouchy a kusy ledu začaly padat ze střech, takže na chodnících bylo opravdu velmi nebezpečno. A to nejen pro pěší, ale také auta zaparkovaná u chodníků byla mnohdy dost poničená. Myslím, že Vláďa Jeništa o tom ví své.

Tak jsem zvědavá, co pro nás paní zima ještě chystá…