Tak a je tady opět krásná atmosféra tajuplného čekání na příchod Pána Ježíše. V letošním roce je pro mne umocněná ještě vzpomínkami na pouť do Svaté země, které jsem se mohl účastnit a na vlastní oči vidět místa, kde Pán Ježíš žil. Ještě dnes vidím ta nádherná místa a asi nikdy nezapomenu na nádhernou atmosféru Izraele.

Úplně se vžívám do pocitu očekávání Panny Marie a sv. Josefa, kteří čekali na narození Ježíška a měli plno starostí, jak pro něj připravit to nejlepší, a to ještě o to víc, že s mou ženou Ivankou očekáváme narození našeho prvého vnoučátka. Je to období pro nás plné symbolů a radosti a přáli bychom si, aby nám všem to očekávání s radostí vydrželo co nejdéle.

Moc se mi líbí, že P. Stanislaw vnáší do toho neobyčejného času lidské prvky přátelského dialogu a milého přístupu tak, že každý jedinec přítomný na eucharistii cítí, že je tady Stanislaw právě pro něj a že je jeho nejlepším přítelem.

Hned na počátku mše přišel Stanislaw s nápadem, aby všichni , kteří si přinesli posvětit svůj adventní věnec, jej položili k velkému adventnímu věnci na schody pod oltář. Asi deset rodin tak učinilo a věnce byly na samém počátku mše posvěceny. Stává se to u nás pomalu novou tradicí a myslím si, že to vůbec není špatné.