2. Postní modlitební setkání
(Materiály k otevřeným modlitebním buňkám)
Pokud se dobře neznáte, je vhodné začít krátkým představením se sobě navzájem a něco o sobě říci.
Setkání začínáme znamením kříže a následující modlitbou:
Dobrý Bože, děkujeme Ti za tuto chvíli společné modlitby. Prosíme Tě, veď toto naše malé společenství, abychom naslouchali Tvému Slovu a také sobě navzájem. Dej nám, abychom byli pozorní k radostem i bolestem nás, kteří jsme zde shromážděni, ale také našeho okolí. Vše, co vidíme kolem sebe v našem životním prostředí, chceme přinášet před Tvou tvář. Všem, mezi kterými žijeme a se kterými se setkáváme, chceme vyprošovat Tvé požehnání.
Nyní si přečtěte úryvek z Písma svatého a otázky k němu:
Jan 3,14-21
Ježíš řekl Nikodémovi: „Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný. Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“
Otázky:
Kdy se mi stává, že reptám proti Bohu?
Jaký prostor v mém duchovním životě má kříž?
Jak moc vnímám znamení lásky stále jednajícího Boha?
Co v mém životě je již ve světle a co setrvává ve tmě?
Po přečtení bude následovat pár minut ticha, abychom se znovu vrátili k textu evangelia. Při pročítání se zastavíme u toho, co se nás dotýká, nebo spojuje s naším životem. Pokuste si odpovědět na přiložené otázky.
Po zamyšlení nad evangeliem následuje společné sdílení. Můžeme si navzájem stručně říci, co nás v textu evangelia zaujalo, popř. je možné navázat na otázky. Nasloucháme jeden druhému bez komentování. Nevedeme diskusi. Pán k nám často mluví právě skrze ústa druhého člověka.
Druhou částí setkání je modlitba, ve které můžeme stručně vyjádřit chvály, poděkování a prosby. Další částí budou společné přímluvy. Prosby vyjadřujeme svými slovy a společně odpovídáme „Pane smiluj se“. Modlíme se za to, co nás trápí i za osoby, za které a na jejichž úmysly se chceme v tomto společenství modlit. Je to veliká vzácnost moci se modlit ve svých záležitostech nejen sám, ale i spolu s jinými. Na konci se všichni pomodlí modlitbu Otče náš.
Než se rozejdeme, domluvíme se na datu a místě dalšího setkání. Při větším počtu účastníků je možné skupinku rozdělit.
