Již při přípravách letošního farního společenského večera bylo jednomyslně rozhodnuto, že peníze, které po večeru zbydou, budou použity na akci určenou pro naše seniory. Protože účastníci večera byli opravdu štědří, mohl se za peníze zorganizovat pro seniory výlet. Ten se konal v sobotu 9. dubna. Cílem cesty byl kostel Božího milosrdenství a sv. Faustyny ve Slavkovicích. Protože to je jen kousek od Žďáru nad Sázavou, stal se druhým cílem také poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře.

Cesta byla dlouhá, proto se vyjíždělo z Prahy již v 7 hodin, „zeleným autobusem“ s řidičem Františkem. Na místě jsme byli po 10. hodině. Byla zima, začalo pršet, ale nevadilo to. Kostel ve Slavkovicích je celkem malá moderní stavba s krásnými vitrážemi, vysvěcená v roce 2008. V kostele jsou uloženy ostatky sv. Faustyny, sv. Jana Pavla II. a Otce Pia. Na boční stěně je umístěn obraz Božího milosrdenství, který pro slavkovický kostel ve Vatikánu posvětil papež Benedikt XVI.

Prožili jsme krásnou mši, kterou sloužil Stanislaw. Prohlédli jsme si podrobně kostel a nasáli ještě do zásoby úžasnou atmosféru a klid tohoto místa. A pak jsme popojeli pár set metrů k restauraci, kde byl již připravený výborný oběd v krásném prostředí s domácí atmosférou. Po jídle jsme pokračovali na Zelenou Horu. Ta nás přivítala téměř zimním počasím, ale před větrem jsme se alespoň na chvíli schovali v ambitech. Zde jsme si vyposlechli krásný výklad o poutním místě. Prohlédli jsme si ještě kostel, udělali společnou fotografii a již byl čas k odjezdu. Rozhodli jsme se ještě na moment podívat se do baziliky sv. Markéty. Ta byla v areálu bývalého kláštera dole pod Zelenou Horou. V bazilice byla postavena Brána Božího milosrdenství, kterou jsme mohli projít pouze symbolicky. Přesto, že jsme od ní stáli necelý metr, byla od nás oddělena zamčenou mříží. Tak jsme se alespoň společně pomodlili a vydali se na zpáteční cestu domů.

Nevíme, komu za vše poděkovat nejvíc! Nejdříve všem, kteří svými „dary“ umožnili, aby se tento výlet vůbec mohl konat. Olze, která našla cíl cesty a velkou měrou se podílela na organizaci. Veliký dík patří také Vláďovi, na němž ležela největší část organizování, domlouvání, hlídání termínů atd. Poděkovat musíme i Lukášovi, který jel jako „pomocná síla“ a byl (společně s Vláďou) všude, kde bylo třeba podat pomocnou ruku. A to doslova, např. při vystupování z autobusu. Děkujeme také řidiči Františkovi, jenž nás vždy bezpečně doveze tam i zpět. No a samozřejmě největší díky patří Stanislawovi za to, jakou umí vytvořit atmosféru, prostě za to, jaký je.

A díky také všem, kdo jeli. Bylo to nádherné!!!

Iva Jarda Lukášovi

◄1234►