Nastal nejkrásnější den velikonočního tridua. Je to vlastně den, kdy neprobíhají žádné bohoslužby, slavnost začíná až po západu slunce. Od nejstarších dob je tato noc zasvěcena Pánu.

Všichni jsme se sešli venku před kostelem, kde P. Stanislaw zapálil a požehnal oheň, požehnal velikonoční svíci a od nového ohně ji rozsvítil. Se slovy „Světlo Kristovo“ se vydal se zdviženou svící v čele průvodu všech přítomných do ztemnělého kostela. Tam si od paškálu všichni rozsvítili své svíčky. Po slavnostním velikonočním chvalozpěvu následovala bohoslužba slova, kdy vybraní věřící četli postupně devět čtení, po každém z nich se zpíval žalm. Po sedmém čtení ze Starého zákona zaznělo slavné „Gloria!“ a rozsvítila se všechna světla v kostele. Tento okamžik je vždy velmi působivý, letos byl celý dojem umocněn ještě tím, že měla svoji „premiéru“ nová světla za hlavním oltářem. Samozřejmě začaly také zvonit všechny zvony (stačily se vrátit z Říma právě včas). Následovala zbývající dvě čtení z Nového zákona a potom krásná křestní bohoslužba se svěcením vody a obnovou křestního vyznání. Přivítali jsme mezi sebou dvě nově pokřtěné sestry a jednoho bratra (vlastně ještě „bratříčka“, bylo mu 8 let).

Celá bohoslužba byla velmi krásná, slavnostní, oslava Zmrtvýchvstání Ježíše, oslava nového života.

Pro naši rodinu byl tento den slavnostní dvakrát, dopoledne se nám totiž narodil náš první vnouček Matěj. Jeho maminka Maruška byla ještě na Velký pátek v kostele a poslouchala (s bříškem opřeným o reproduktor) krásný zpěv Jendy Rückla. Matýsek se asi chtěl osobně podívat, kdo to tam tak hezky zpívá a rozhodl se tedy vydat na svět.

Toto je den, který připravil Pán! Jásejme a radujme se z něho! Aleluja!

1234►