První vícedenní pouť ve vršovické farnosti s P. Stanislawem Górou směřovala do jeho rodné země, do Polska.

Jsem moc ráda, že jsem jela, byl to silný duchovní i kulturní zážitek, na který všichni poutníci budou ještě hodně dlouho vzpomínat. P. Stanislaw nám před touto poutí nic moc neřekl, jen když se ho náhodou někdo zeptal, tak se sobě vlastní vstřícností a laskavostí vždy na otázku vlídně odpověděl. Celou naši pouť měl ale výborně připravenou, zorganizovanou a zajištěnou, jak po duchovní, tak i po lidské stránce. A hlavně jsem si všimla, že ho všichni poutníci poslouchali, kdy kde mají být, a žádný si nedovolil přijít později, než se například mělo odjíždět z určeného místa. Takže jsme vše, co bylo v plánu, zvládli bez problémů. Spali jsme vždy ve dvoulůžkových pokojích s vlastním příslušenstvím. Měli jsme i dostatek času na jídlo.

První zastávkou v Polsku bylo nejnavštěvovanější, největší a nejznámější poutní místo Cze,stochova. Sem jezdí děti z celého Polska k prvnímu svatému přijímání. Děvčátka jsou oblečená jako nevěsty, mají na sobě bílé šatičky a na hlavách věneček a chlapci mají pěkné bílé obleky. Také jsme ty děti měli možnost vidět na parkovišti u autobusu. Zde nám P. Stanislaw prvně dal klíče od pokojů, kde jsme si pouze uložili svá zavazadla. Museli jsme si je jen skutečně uložit a hned jít na naplánovanou prohlídku po Cze,stochové. Byli jsme zde na prohlídce muzea i okolí. Ovšem zážitek byl, když jsme došli ke kostelu, kde je umístěn zázračný obraz Panny Marie s Ježíškem. Obraz je vyrobený z lipového dřeva. K němu jezdí tisíce poutníků, protože věří, že budou uzdraveni. Mnoho lidí obraz obchází po kolenou. Je to projev hluboké úcty a veliké pokory. My jsme měli u tohoto obrazu mši svatou, kterou sloužil P. Stanislaw. Vzpomínal při ní na své dětství, jak jezdíval k babičce a dědečkovi a ve 2 hodiny v noci se každý, kdo jede přes Cze,stochovou, probudí a podívá se na červené světélko, aby viděl místo, kde je Panna Maria. Bylo na něm vidět, jak ho tato vzpomínka dojala. Po bohoslužbě jsme šli do jídelny na večeři a pak jsme se všichni odebrali k spánku do svých pokojů, protože po cestě z Prahy jsme byli vážně hodně unavení a ještě nás čekaly 3 celé dny naší pouti.

Druhý den po snídani, která byla v 8 hodin ráno, jsme museli mít již vše nachystáno a sbaleno k odjezdu. Snídaně byla skutečně vydatná a každý mohl sníst, co se do něj vejde, protože byla formou švédského stolu. Měli jsme různé sýry, salámy, jogurty, džemy, másla a dokonce i klobásy – to bylo hlavně pro pány, aby nám cestou neumřeli hlady. A samozřejmě k pití kávu, čaj, mléko i džus. Opět žádný neremcal, že to nejde stihnout a všichni byli skutečně připraveni. Měli jsme v plánu Kraków. Tam na nás čekala slovenská průvodkyně z Jagellonské univerzity v Krakówě. Na prohlídku tohoto města jsme měli celý den. Kraków je třetím největším polským městem se 745 000 obyvateli. Je to starobylé město s gotickými stavbami, které nebyly zničeny ani během 2. světové války. Od roku 1978 je zařazeno mezi významné světové památky UNESCA a má 2,5 milionu uměleckých děl. Dva lidé zde dostali dokonce Nobelovu cenu za literaturu.V Krakówě je královský hrad Wawel s katedrálou. V katedrále jsme navštívili mimo jiné věž se zvonem Zikmund, který je větší než náš pražský, odkud byl nádherný pohled na celý Kraków. V podzemí katedrály jsou také hrobky polských králů, vojevůdců, básníků a dalších významných osob. V  tomto krásném městě žil i český významný spisovatel Jaroslav Hašek, který zde má na domě pamětní desku.

Po prohlídce města jsme se odebrali na Kalwarii Zebrzydowskou, kde jsme byli také další dvě noci ubytováni. Je to druhé nejvýznamnější poutní místo v Polsku. Zde je i 6km dlouhá křížová cesta s barokními kaplemi, která je kopií křížové cesty jeruzalémské. Patří od roku 1999 také k památkám UNESCA. Ve zdejší barokní bazilice zasvěcené Matce Boží Andělské je umístěn obraz Panny Marie, která činí zázraky. 13. až 15. srpna sem směřují velká procesí k jejímu uctění. O Velikonocích se zde konají pašijové hry. V jedné ze zdejších kaplí jsme dva dny za sebou měli mši svatou. Druhou v pořadí sloužil náš P. Stanislaw společně se svým přítelem ze semináře, který také působí v Čechách a právě byl v Polsku na návštěvě. Po mši jsme všichni společně oslavili Stanislawův svátek, kde jsme si pěkně zazpívali za doprovodu kytary Jiřího a harmoniky Pavla.

Třetí den našeho putování byl spojen s návštěvou památného solného dolu Wieliczka. Prohlídka trvala dvě hodiny a byla velmi zajímavá. Tento důl je 10 km od Krakova. V kapli sv. Kingy nás společně vyfotil profesionální fotograf a na konci prohlídky jsme si mohli koupit fotografii na památku. V dole jsme viděli různá naleziště, komory i kaple se spoustou soch. Nejkrásnější a nejhonosnější je kaple sv. Kingy z roku 1896. Mohu každému, kdo tam ještě nebyl a chystá se jet do Polska, toto místo doporučit.

Dále jsme měli naplánovány Lagiewniki. Tady je velmi moderní zajímavá stavba s mnoha kaplemi posvěcená v roce 2002 Svatým otcem Janem Pavlem II. Měli jsme zde přednášku jedné řádové sestřičky ze Slovenska o milosrdenství.

Další naše zastavení bylo ve Wadowicích, kde se narodil a žil papež Jan Pavel II. Byli jsme v jeho rodném domě, kde je nyní muzeum celého jeho pozemského putování. Navštívili jsme i zdejší kostel, kde ministroval jako malý chlapec. Závěr našeho zdejšího pobytu byl spojen s cukrárnou hned vedle jeho rodiště, kde se na jeho počest dělají výborné papežské kremówky, které jsou podobné našim žloutkovým řezům. A náš kněz samozřejmě z legrace poznamenal: „Kdo nesní ve Wadowicích kremówku, bude mít těžký hřích.“ Tak si je většina z nás běžela hned koupit.

Čtvrtý den jsme navštívili koncentrační tábor v Oświecimi. Každý, kdo tam zavítá, by si měl při prohlídce uvědomit, kolik zla je člověk schopen napáchat. Na fotografiích jsme viděli zubožené a nešťastné lidi, kteří se sem neprávem dostali. Na ohromných hromadách bylo dětské oblečení i obuv, viděli jsme tisíce brýlí i strašné podmínky, za kterých tu lidé žili a umírali. Toto smutné místo by mělo být pro všechny lidi varováním, aby se podobné situace již nikdy nemohly opakovat.

Myslím si, že tato celá pouť pro nás měla velký význam, protože jsme měli příležitost zamyslet se každý sám nad sebou a uvědomit si, že pokora a vzájemná úcta jednoho člověka k druhému by se měla stát samozřejmou součástí našeho života.

Naše cestování bylo příjemné a bezpečné zásluhou milého a spolehlivého řidiče pana Františka.

Děkujeme za obětavost P. Stanislawovi, který toto naše farní putování tak dokonale připravil.

◄12345