Dlouho jsem přemýšlel, co napíši o společenském večeru, kterého jsme se s manželkou zúčastnili. Nakonec mi trn z paty vytrhl článek Dany Vackové, která atmosféru akce fenomenálně popsala ve svém textu, který rozeslala farníkům. Text se mi moc líbil a tak jsem ho použil. Doufám, že se Dana zlobit nebude.

 „Tento způsob zimy“, děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, „zdá se mi velmi šťastným.“

Pro úvod jsem si vypůjčila a upravila slova Vančurova. Ihned vám vysvětlím proč:

Když jsme se vrátili z farního večera domů, řekl mi můj muž, letos to byl asi nejkrásnější ples co jste měli! Usmála jsem se, měla jsem radost. Vše vyšlo – naši kamarádi z farnosti, kamarádi z pospolitých farností, kamarádi neslyšící, kamarádi „nefarníci“ i ti ostatní přišli opravdu v hojném počtu a bavili se náramně! Operní, muzikálové, operetní i jen civilní postavy letos 10.1. léta Páně 2014, zaplnili Barču po samotný kraj. Jen my, co ten ples táhneme na hrbu už nějaký ten rok, víme, že vše je součtem těch bývalých snažení.

Nebýt bálu námořníků, kovbojů, v latinsko-americkém stylu atd…., nebyl by ani ten dnešní. Ty přípravy stály za to, povedlo se! Společenské zážitky – Podej štěstí ruku – Žebrácká opera a předtančení, podtrhlo naše snažení i náš úmysl:

Je dobré v dnešní hektické době setkávat se, je báječné radovat se, je správné „brát všednost na hůl“, je potřebné vybočit z řady, je nutné smát se, tančit a výskat. Sálat barevností.

Poděkování VŠEM, co jen ruku či radu přiložili. Poděkování a prosba: Nenechte nás bez těchto krepatých zážitků! Konejte dál.

A proč ten Vančura na začátku? Protože i konec Rozmarného léta je inspirativní:

„ Je krásné býti kadeřavým.“

Jako poděkování všem, co chystali a realizovali farní společenský bál sesmolila

Dana Vacková; fotografie Jarda Lukáš

◄123