Každý rok je jedním z úkolů Pastorační rady vybrat cíl jarního farního výletu. A není to úkol jednoduchý. Nápadů je vždy dost, ale většina je hned zavržena z důvodu velké vzdálenosti, přílišné náročnosti a mnohdy také proto, že v okolí plánovaného cíle není možnost posezení a opečení buřtů. A bez toho, jak jistě každý uzná, se výlet prostě konat nemůže.

Pokaždé je třeba vybrat celkem dvě blízká místa – jedno „civilní“ s návštěvou nějaké kulturní nebo technické památky, nebo s možností kratší pěší túry, a druhé pro potěchu duše, tedy s možností sloužení mše svaté.  A samozřejmě s místem pro odpolední piknik a společné posezení.

A stejně jako v minulých letech byl nakonec výběr místa vynikající. Zásluhu na tom má hlavně Vláďa Jeništa. Vše do detailu připraví, zařídí, vytelefonuje a také ve svém volném čase objede, aby zjistil možnosti průjezdu autobusů, parkování atd.

Letos jsme jeli na zámek Chyše, který asi většina z nás vůbec neznala. Je to zámek soukromý, ve vlastnictví rodiny Lažanských. Měli jsme to štěstí, že jednu naši skupinu prováděla osobně paní hraběnka. A v pivovaru, který patří k zámku, se nám zase věnovali hrabě Lažanský a jeho syn.

Po prohlídce zámku jsme se autobusy přemístili asi 15 km do bývalé osady Skoky u Žlutic, ze které zásluhou mnoha nešťastných okolností zbyla již jen dvě stavení, ale hlavně velký kostel. V dobách minulých byly Skoky velkým a známým Mariánským poutním místem. Kostel je dnes ve velmi špatném stavu, ale vzniklo sdružení, které se snaží (snad úspěšně) o vzkříšení tohoto krásného místa.

Po mši sv. a prohlídce kostela jsme se všichni sešli na nedalekém prostranství, kde jsme se rozesadili a mohli si povídat, ale hlavně – Vláďa s Lukášem opět ugrilovali výborné buřty!

Celý den bylo krásné počasí a jen neradi jsme odjížděli, do Prahy jsme dorazili až kolem 21. hodiny.

Tak Vláďo, kam pojedeme příští rok?

Iva a Jarda Lukášovi

◄1234►