Farní výlet do Stříbra (20. 9. 2008)
Tak musím říci, že na tento výlet jsem se opravdu těšil a v duchu jsem si představoval, jak vše asi bude probíhat. Pater Stanislaw totiž přišel na úžasnou věc a to poté, co na vzpomínkovou mši, která byla pořádána pro všechny kněze, kteří působili nebo vzešli z Vršovické farnosti, nemohl přijet jeden z nejvíce očekávaných kněží – P. Jiří Hájek. Uplynulo jen pár dní od oné vzpomínané bohoslužby a Stanislaw přišel s nápadem, že se tedy v blízké době za ním vypravíme my.
Ani jsme se nenadáli, a byl tady den výletu. Jeli jsme nejenom do Stříbra, kde P. Jiří nyní působí, ale cestu jsme spojili ještě s návštěvou blízkého kláštera v Kladrubech. Sraz jsme měli v 7.30 hodin před kostelem sv. Václava a s očekáváním jsme vyjeli směrem na Plzeň.
Naším prvým cílem bylo právě Stříbro, kam jsme dorazili něco kolem 10. hodiny. P. Jiří nás očekával před kostelem, který byl cca půl kilometru od náměstí. Naštěstí s námi jela sestra P. Jiřího, která cestu dobře znala, a tak jsme nebloudili. Nejprve jsem nemohl P. Jiřího z dálky poznat, ale za chvíli jsem se přenesl hodnou řádku let nazpět, do doby, kdy jsem chodil ministrovat právě za působení P. Jiřího do kostela sv. Václava. Tu správnou atmosféru jsem měl potvrzeno zanedlouho, když přede mší svatou byl sháněn ministrant. Jelikož vesměs jeli na výlet babičky a dědečkové, samozřejmě to padlo na mne. Nejprve P. Jiří jakoby zatápal a zeptal se, jestli v naší skupině není někdo, kdo dříve ministroval. No, nechtělo se mi zrovna přiznat barvu, ale nebylo mi to nic platné. Pater se na mne otočil a jednoznačně vyřkl ortel: No přece, Lukáš… A bylo rozhodnuto. Snažil jsem se Stanislawa i P. Jiřího ujistit, že jsem již přes 30 let neministroval, ale na to mi P. Jiří odpověděl: „No, to mi ani neříkej, že jsi to všechno zapomněl !!!“ Při mši mne podporoval Stanislaw, a napovídal mi, a tak to snad takový malér nebyl, ale necítil jsem se zrovna jako ryba ve vodě. Při kázání jsem si vzpomněl taky na ty uplynulé časy a na rčení, které Pater často používal: „Káži rád a dlouho !!!“ Největší problém byl na konci mše, kdy jsme měli s mou manželkou Ivou předat dar za všechny poutníky – krásnou rudou štolu. Musel jsem říct pár slov, ale potom jsem byl již dost dojatý, a to hlavně tehdy, když ke mně P. Jiří přišel a objali jsme se…
Po mši jsme zašli na společný oběd, který nám P. Jiří zajistil v restauraci na náměstí. Udělalo nám – s Ivou – moc dobře, když jsme u oběda mohli sedět s Paterem a povídat si u jednoho stolu. Všechno má svůj konec, a tak také návštěva Stříbra se chýlila ke konci. Cítil jsem se tady jako doma, protože jsem byl s tím, koho jsem měl a mám pořád rád. A nebyl jsem rozhodně sám. Snad se ještě někdy uvidíme.
Musím konstatovat, že na svůj věk (73 let) vypadá P. Jiří stále velice dobře !!!
Dále jsme pokračovali do benediktinského kláštera v Kladrubech, který byl od Stříbra cca čtvrt hodiny cesty. Když jsme se blížili k cíli naší cesty, objevila se před námi obrovská, monumentální stavba klášterního kostela, který jako magnet přitahoval pohledy všech zúčastněných. Jeho stavitelem byl Jan Blažej Santini-Aichl, tvůrce svébytného stylu, oblíbeného u starých mnišských řádů v Čechách a na Moravě.
Celý areál – dnes již nefungujícího kláštera – byl naprosto úžasný a všude na nás dýchala historie. Bylo tam všechno moc krásné a v srdci nejeden z nás cítil úctu k umění našich předků, které v současnosti ani neumíme dostatečně ocenit. Nejkrásnější zážitek, jsem ale měl při prohlídce klášterního kostela, když jsme všichni zazpívali Svatováclavský chorál. Akustika zde byla úžasné a dojmy hluboké. Celý interiér kostela byl velice podobný kostelu v jihočeské Zlaté Koruně – no prostě krása ….
Na prohlídce jsme strávili něco přes hodinu, ale byli jsme všichni prochladlí, protože se poměrně dost ochladilo, a tak jsme byli rádi, když jsme mohli usednout do bezpečí našeho autobusu a svěřit se do péče našeho starého známého řidiče – pana Františka.
V pořádku jsme dojeli v mladých večerních hodinách opět před vršovický kostel sv. Václava a moc se nám celý výlet líbil.
Již se všichni těšíme na výlety další…