V sobotu 4. června 2011 jsme se vypravili na výlet na hrad Karlštejn. A nebyl to výlet ledajaký! Svědčí o tom i to, že po ohlášení zájezdu byla všechna místa v autobusu během chvíle zaplněna a dalších asi 50 lidí jelo auty.

V tradičním „zeleném“ autobusu s řidičem Františkem jsme tedy v sobotu ráno vyrazili směr Karlštejn. Počasí bylo krásné – nebe jako malované, sluníčko svítilo. Dojeli jsme až k horní přístupové cestě na hrad, takže jsme nemuseli jít dlouhou cestu z parkoviště, přesto ale byl výstup na hrad pro některé lidi, i díky velkému teplu, dost obtížný.

Vzhledem k tomu, že Stanislaw je nesídelném kanovníkem sv. Prokopa kolegiální kapituly Nanebevzetí Panny Marie na Karlštejně, mohl nám všem připravit nevšední zážitek. Jen pro naši – asi stočlennou skupinu – sloužil mši sv. v hradní kapli Nanebevzetí Panny Marie. Prostředí to bylo nádherné s krásnými starými freskami a se soškou P. Marie od Petra Parléře na oltáři. Na konci bohoslužby jsme dostali ještě bonus – Stanislaw se, ač nerad, oblékl do roucha kanovníka, s ostatkovým křížem na krku. Jak nám pak řekl, tak výsadu nosit ostatkový kříž mají jen kanovníci a Stanislaw má to privilegium, že má kříž s ostatky sv. Prokopa.

Zakládací listina kapituly je dodnes zachována v originále v Národním archivu. Listina je pouze mírně poškozená (na několika místech prokousána od myší a s utrženou voskovou majestátní pečetí Karla IV.). Text listiny je znám i z řady opisů a byl několikrát vydán i v českém překladu. Je to pozoruhodná slavnostní listina, jejíž arenga (zdůvodnění založení kaplí na Karlštejně) je malým teologickám traktátem o úctě k ostatkům Umučení Páně, které byly na hradě shromážděny do velkého zlatého ostatkového kříže (korunovační kříž Království českého). Autorem tohoto úvodu byl v zásadě sám Karel IV., ale konkrétní formulaci měl na starost pravděpodobně biskup Jan ze Středy.

Kromě duchovní služby bylo úkolem karlštejnských kanovníků také střežení klenotů uchovávaných na hradě Karlštejně. Podle nařízení zakladatele se každoročně koná na Karlštejně zádušní mše za Karla iV., vždy v neděli nejbližší výročí jeho úmrtí (některé zdroje uvádějí, že tato tradice byla ve 2. Polovině 20. století dočasně přerušena).

Po mši sv. jsme byli rozděleni na tři skupiny. Každá skupina měla svého průvodce, se kterým posléze navštívila kapli Sv. Kříže. Při čekání na tuto prohlídku nám naše bezvadná paní průvodkyně moc hezky vyprávěla o kostele i jiných pamětihodnostech na Karlštejně a umožnila nám i shlédnout soukromou kapli císaře Karla IV. (sv. Kateřiny).

A komu se dnes poštěstí navštívit kapli Sv. Kříže? Je to nádhera a nezapomenutelný zážitek. Je to místo pro všechny Čechy posvátné, kde se každému tají dech.

Naše další cesta vedla do Tetína, malé obce na kopci nad Berounkou, jejíž jméno je spjato se sv. Ludmilou. Na konci osady, na ostrohu s výhledem do údolí Berounky, bylo místo, kde jsme se mohli na čas usadit. Rodiny Borských a Jeništových, které zajišťovaly „catering“, sem přijely s předstihem, aby pro nás připravily výborné pohoštění. Už na nás čekaly opečené špekáčky s chlebem a pití.

Krásně jsme si to užili hezky usazení na lavičkách, sešlo se nás tady kolem 80.

Na Tetíně nyní bydlí v jednom z domků i řádové sestřičky. Jedna z nich, Jana Civínová, je bývalá vršovická farnice. Ale na řádové sestry by je jistě nikdo netipoval. Chodí v civilu, sestra Anička nás přiběhla přivítat v krátkých kalhotách a tričku. Zajistily nám potom také průvodce po TŘECH místních kostelích. I když nás cestou po vesnici chytil pořádný liják, nikomu to nevadilo

Stanislawe, velké díky za krásný výlet!!!

Iva a Jaroslav Lukášovi

◄1234