Oslava svátku sv. Jana Evangelisty (27. 12.) u sv. Mikuláše byla, jak možno soudit dle účasti některých farníků, největší liturgickou slavností v diecézi. Na památku sv. Jana se zde žehnalo víno. Podle legendy totiž byl sv. Janovi kdysi podán pohár otráveného vína. Světec víno požehnal, vypil a zůstal zdráv a svěží. Proto je jedním z jeho atributů kalich, z něhož vylézá had.

Vína se sešlo množství veliké, stejně jako farníků. Nejmladším účastníkem byl Elísek Müller, který přijel v kočárku. „Už jsem myslel, že tam máte samé víno,“ žertoval Stanislaw. Ten si po evangeliu vzal číši bílého a pronesl homilii na téma //jak pít víno//, ale hlavně o lásce, která byla hlavním „atributem“ sv. Jana. Říkal mimo jiné, že víno je třeba vychutnat všemi smysly, stejně jako lásku. K nejcennějším druhům vína patří víno ledové, které se vyrábí ze zmrzlých hroznů. Tak i pravá láska dozrává, když prochází utrpením.

Na konci mše sv. došlo k vlastnímu aktu žehnání a poté byli účastníci pozváni na faru, abychom víno ochutnali a svátek sv. Jana tak uctili. Pozvání přijalo farníků hojně (celkem 31). Jídla bylo veliké množství, sešlo se tolik cukroví, že ho nebylo kam dát. A tak se jedlo, pilo, hodovalo, vesele se povídalo. Jedni vzpomínali, kolik kněží vzešlo z naší farnosti, jiní hovořili o hudbě a umění,další vybírali Elískovi vhodnou nevěstu. Ale vše jednou končí. Tak se skončilo kolem 21. hodiny i setkání na faře. Bohu díky za něj!

12►