4. 10.–10. 10. 2012

Již téměř tradicí se staly v naší farnosti každoroční pouti. Letos bylo naším cílem Jordánsko. Pouť sice trvala pouze týden, ale o to více byla „nabita“ zážitky.

Navštívili jsme Umm Qais – biblickou Gadaru , krásně zachované zbytky římského města Jerash a také dva hrady z dob křižáckých válek – arabský Ajloun a křižácký Karak. Uprostřed divoké hornaté krajiny jsme vystoupali ke zbytkům pevnosti Mukawir, kde byl sťat sv. Jan Křtitel a obdivovali rovněž Madabu, kde je v kostele sv. Jiří k vidění stará (ze 6.století) mosaiková mapa tehdejšího „biblického“ světa.

Při našem putování jsme samozřejmě nemohli opomenout skalní město Petra, které je snad nejznámější památkou Jordánska. To byla nádhera!!! Kromě mnoha jiných míst zde byly k vidění Královské hrobky. Jedna z nich byla kdysi v dávných dobách přeměněna na kostel s krásnou akustikou. To jsme samozřejmě museli vyzkoušet. Asi poprvé v těchto místech zazněly zpěvy z Taize a nutno říct, byl to jeden z nejkrásnějších zážitků z celé pouti.

Cestou jsme se dostali až na samý jih země, téměř k Rudému moři, a to při návštěvě pouště Wadi Rum. Čekala nás zde projížďka jeepy po poušti. Cesta vedla mezi skalami, po písku, projížděli jsme beduínskou vesnicí, pokoušeli se vylézt na obrovskou dunu z červeného písku… Byl to nevšední zážitek. Protože tu bylo velké horko a vítr s sebou nesl množství jemného písku, byli jsme všichni zahalení do šátků a šál, které nám ochotně uvázal jeden z místních obyvatel. Mnozí z nás potom nebyli k poznání.

Při návštěvě Jordánska jsme nemohli minout ani horu Nebo, ze které Mojžíš uviděl zaslíbenou zemi a kde také zemřel. Zde jsme také slavili krásnou eucharistii.

U řeky Jordánu (dnes již spíše potoka) jsme v Bethanii navštívili místo, kde byl pokřtěn Pán Ježíš. Řeka tenkrát měla jiné koryto a mnohem více vody. Byla prudká a mohutná. Dnešní koryto řeky je od původního vzdáleno několik desítek metrů. Prostředkem úzkého toku řeky vede státní hranice mezi Izraelem a Jordánskem. Na obou březích jsou upravena místa, kde probíhají křty nebo jejich obnovy. Také většina z nás zde křest obnovila a byl to pro nás nezapomenutelný zážitek.

Splnilo se nám také to, že jsme se mohli vykoupat v Mrtvém moři a moc hezky si to užili. Měli jsme k dispozici úžasnou pláž s příjemným prostředím.

Každý den jsme měli příležitost slavit eucharistii, ale ani jednou v kostele. Nejblíže ke kostelu měl prostor na hoře Nebo, který byl provizorně užíván kvůli rekonstrukci místního chrámu. Většinou jsme mši svatou slavili na vhodném místě v hotelu. A vždy jsme se setkali s ochotou a vstřícností.

Po celou dobu pobytu v Jordánsku nás jako průvodce doprovázela paní Pavla, Češka, která se tam před více než dvaceti lety provdala. Byla úžasná a moc nám toho pověděla!!!

Nesmíme zapomenout na Otce Martina, který působí jako diecézní notář v Ostravsko-opavské diecézi. Na našem putování nás provázel čtením úryvků z bible, které se vztahovaly k navštíveným místům.

Celá pouť byla nádherná – krásné, teplé počasí, nezapomenutelné zážitky, ale hlavně bezvadní lidé – místní obyvatelé, ale i všichni „účastníci zájezdu“. Byly to opravdu duchovní lázně.

Máme Stanislawovi za co děkovat!

Jaroslav Lukáš

12345►