Nikdy jsem si neuvědomila, že mnoho míst, které známe z bible a která jsou pro křesťany důležitá, se nachází právě na území muslimského Turecka.

Na popud P. Stanislawa, který sestavil itinerář, zrealizovala cestovní kancelář Palomino pouť právě na některé výše citované lokality. Bylo mezi nimi rovněž „sedm chrámů“, které zmiňoval sv. Jan Evangelista v „Knize zjevení“. Jednalo se o Efes, Smyrnu, Pergamon, Tyatiru a dále Sardy, Filadelfii a Laodicii. Byli jsme rovněž na místě, kde po smrti Pána Ježíše žila se sv. Janem – a pravděpodobně i zemřela – Panna Maria. Stojí zde krásný kamenný domek, kam přicházejí často nejenom křesťané, ale rovněž i muslimové, kteří toto místo velmi uctívají. Byli jsme rovněž u hrobu sv. Jana, na místě umučení sv. Filipa, na místech působení sv. Pavla a mnoha dalších místech ……

Zážitků z cesty bylo tolik, že se nedají stručně popsat. Proto jen krátce:

Cestovali jsme letadlem, autobusem, lodí, lanovou dráhou i pěšky. Byli jsme v Evropě a Asii, koupali jsme se (i když pouze někteří) v moři, v bazénu v termálních jezírkách. Navštívili jsme Tekirdag, úžinu Dardanely, Tróju, Ayvalik, Pergamon a Akropolí, Asklepion, Thytiru, Izmir (Smyrnu), Kusadasi, Efes, Salcuk, Pammukale a Hierapolis, Laodikeu, Filadelfii (Alasehir), Sardy, Bursu, Iznik, Istanbul …..

Eucharistii jsme slavili v kostele (i v utajeném kostele), v zahradě, v jídelně hotelu, v hotelové recepci, na břehu jezera atd. Ochutnali jsme vynikající tureckou kuchyni, navštívili jsme několik bazarů a trhů (již konečně víme, co znamená výraz „jako na tureckém trhu“), naučili jsme se smlouvat (tedy při nákupech), zjistili jsme, že pro místní řidiče (ani chodce) zde dopravní předpisy vůbec neplatí. Prakticky nikde nebylo vidět katolický kostel, zato mešit tu bylo více než v naší destinaci kostelů. Mnoho bývalých kostelů zde bylo přestavěno na mešity. Se „zpěvem“ muezinů, který patřil ke koloritu Turecka, jsme se probouzeli i usínali.

Byli jsme velice překvapeni ochotou a vstřícností majitelů a zaměstnanců hotelů, když nám bylo dovoleno zde slavit eucharistii a dokonce nám i upravili prostor!!! Mnoho z nás uvažovalo o tom, zda i my bychom byli vůči muslimům tak vstřícní.

Skoro celý týden našeho putování pršelo. Někdy málo, ale někdy lilo jako z konve. Říkali jsme si: „Déšť je pro nás jako Boží požehnání“, takže celé naše putování jím bylo naplněno.

Prostě jsme toho viděli a zažili více než dost a všichni budeme jistě dlouho vzpomínat. Ale asi největší „devizou“ bylo společenství bezvadných lidí. Mnozí z nás se znali, mnozí ne, ale všichni dohromady jsme prostě byli „prima parta“.

Velké poděkování patří Stanislawovi za to, že pro nás tuto báječnou pouť připravil.

Iva a Jaroslav Lukášovi

◄1267891011►