Jak to říct jinak a lépe, než že Dana Vacková je dobrou duší vršovické farnosti. S neutuchající vitalitou probouzí v malých zárodcích divadelních skřítků skryté vlohy pro divadelní umění. Její dramatický kroužek nejen že zpestřuje veškerá vršovická neformální setkání optimismem a lidskou vitalitou, ale je i jejich nezbytnou součástí.

Dana sama , jako režisérka mnoha představení „dramaťáku“, má neobyčejné fluidum a schopnost zaujmout velkou skupinu lidí. Pro děti je to velká kamarádka a druhá máma. Je vidět, že její svěřenci hrají rádi a jsou pod jejím vedením stále lepší a lepší …..

Dana je úžasný člověk. Určitě neměla vždycky na růžích ustláno, ale na ní prostě člověk nevidí, že má starosti. Ona má snad nějaký kouzelný pohádkový škapulíř a všechny ty nepříjemnosti a životní strasti do něj schová tak dovedně , že nikdo nepozná, že také ji by něco mohlo trápit.

Dlouhá léta sedáváme v její blízkosti v kostele a vždycky je nám dobře, když tam je a prohodí s námi pár slov. Člověk z ní neustále čerpá optimismus a dobrou náladu. Úžasné na ní je, že kamkoliv se poděje, myslí na lidi kolem sebe a chce jim udělat radost – to je vidět třeba na jejím kamarádství s panem Mirkem, který také při nedělních mších sedává za námi. Když jen trochu může, tak si s ním po mši zajde do cukrárny na náměstí Svatopluka Čecha na dobré kafíčko.

Kam se člověk podívá skrz to vršovické hemžení, všude je ji vidět nebo slyšet. Ať je to při jejím bravurním konferování s Vláďou Jeništou při farních setkáních, na kroužku vyrábění, při vybírání při nedělních bohoslužbách, při přípravě různých akcí. No prostě je tam, kde je potřeba.
Dana je ženská s velkým srdcem a má schopnost fungovat jako záchranný maják, který člověka v nesnázích přivede do klidných přístavních vod.

Jsem rád, že ji znám a vím na koho se obrátit, kdybych potřeboval rozveselit.