Svatovojtěšská pouť do Polska

Protože se také jarní pouti staly po příchodu Stanislawa do Vršovic tradicí, i letos jsme vyrazili „na výlet“. Tentokrát bylo naším cílem Polsko a mottem „po stopách sv. Vojtěcha“.

Navštívili jsme Lešno, kde část života po exilu z vlasti prožil J. A. Komenský.

Druhý den bylo naším cílem Hnězdno s katedrálou, kde je ve stříbrném relikviáři uložena část ostatků sv. Vojtěcha.

Byli jsme se podívat v archeologické rezervaci Biskupin, kde na ostrově na jezeře leží částečně zrekonstruované staré slovanské hradiště.

Velkým zážitkem pro mnohé z nás byla návštěva muzea starých úzkokolejných lokomotiv, vagónů a drážního zařízení. Mnoho mužských členů naší výpravy se s nadšením vrátilo alespoň na chvíli do dětských let.

Měli jsme také možnost poznat a každý sám osobně zažít dvě naprosto rozdílné tváře vyjádření víry v jednoho a téhož Boha. Jednoduchost a charisma v moderním areálu v Lednických polích, místě pravidelných setkání křesťanské mládeže z Polska i celé Evropy, proti okázalosti, monumentálnosti a lesku mariánského poutního místa v Lichni.

Dalším místem, které jsme navštívili, byla Wroclaw (Vratislav). Viděli jsme katedrálu, japonskou zahradu, prošli jsme velkou část historického centra. Hlavně jsme ale „nasávali“ úžasnou atmosféru klidu a pohody. Cestou městem nás provázely malé sošky trpaslíků.

Poslední den jsme navštívili Jelení Horu a nemohli jsme minout ani Stanislawovo rodné město Sobieszow.

Každý den jsme společně slavili eucharistii. Užívali jsme si krásného společenství, které se vždy na takových výpravách vytvoří.

Viděli jsme mnoho krásných míst, dozvěděli jsme se mnoho o Polsku a jeho historii, prožili hodně nezapomenutelných zážitků. A to vše díky Stanislawovi, který celou pouť sám připravil a zajistil a byl nám bezvadným průvodcem. Vždy jsme bydleli v krásných až luxusních hotelích, vždy jsme se výborně najedli.

Díky patří také Katce, která nám tlumočila z polštiny a zprostředkovala zapůjčení sluchátek, takže jsme vše výborně slyšeli.

Nemalý dík patří také řidiči Františkovi, který nás (jako vždy) celou cestu bezpečně vezl.

Takže ještě jednou, velké díky, Stanislawe!

A kam že to pojedeme příště??

Iva Lukášová a Jarda Lukášovi