Jako opožděný vánoční dárek jsme dostali nádherný výlet do pohádkové Třešti na Českomoravské vrchovině. Musím sebekriticky přiznat, že jsem nejdříve váhal a vnitřně jsem se přesvědčoval, že vlastně není „příliš logické nabourávat si vánoční pohodlíčko a siestu“, ale naštěstí jsem se nechal přesvědčit manželkou, že by nebylo špatné vyměnit pražský smog za čerstvé třešťské ovzduší. Měli jsme sraz v osm hodin ráno před kostelem sv. Václava a sešel se nás téměř plný autobus. Jelikož výlet pořádat P. Pavel Kuneš a ten je znám svou precizností při pořádání vršovických poutí a výletů, bylo zaručeno, že program bude rozhodně zajímavý. Nejmladší účastníkem výletu byl malý Daniel Müller (Elísek), kterému byl necelý rok, a nejstarší účastnicí byla osmdesátiletá Marie Hrušková. Zájezdu se zúčastnili lidé nejen z vršovické farnosti, ale také z dřívějších působišť P. Pavla. Pavel Kuneš vlastně každoročně se svými známými pořádal podobné výlety ve vánoční době. Zatím ale ty předcházející byly vždy v Praze.

Ale proč se vlastně pořádal zrovna výlet do Třešti? Důvodů bylo více:

1) Třešťské jesličky jsou typické pro tuto lokalitu. Jejich stavba začíná v domácnostech již v období adventu. Základ jesliček tvoří dřevěná konstrukce, na kterou se dále staví krajiny (skály) z pařezů, na ně přijde dále několik druhů mechů a sušené květiny a také stavby a figurky vyřezávané z lipového dřeva. Jako poslední třešnička na dortu se na Štědrý den položí do jesliček Ježíšek. A abych nezapomněl, za jesličkami je umístěno malované pozadí s krajinou.
2) Jesličky se ve zdejší lokalitě staví již minimálně od počátku 19. století. Třešť je z hlediska českého i evropského ojedinělou betlemářskou lokalitou. Betlemářství je ve městě stále živé díky tradici mnoha betlémářských rodů. Původní betlémy zde byly papírové, dřevěné betlémy se objevují až ve druhé polovině 19. století. Nejstarším třešťským betlémářem byl František Jabůrek (1779–1848).
3) Figurky a dřevěné kulisy většinou nevyřezával pouze jeden řezbář, ale v mnoha případech šlo o několik generací řezbářů. Mnozí „stavitelé“ jesliček také jesličky koupili od těch, kteří v této tradici již pokračovat nechtěli atd.

Cesta nám trvala cca něco kolem dvou hodin, ale díky zkušenému řidiči vše proběhlo tak, že se nám ani nezdálo, že jedem tak dlouho. Když jsem v Třešti vystoupili, uvítala nás téměř pohádková atmosféra, protože se zdálo, jako by chvíli před námi těmito místy prosvištěl pohádkový Mrazík ze známé ruské pohádky. Nejprve jsem prohlídku začali u městského muzea betlémů, kde jsme dostali základní informace a také průvodce. Celá naše výprava se rozdělila na pět skupin; to proto, že se chodilo po jednotlivých domácnostech a více lidí by pravděpodobně při prohlídce vadilo. Prohlídkovou trasu tvořilo celkem 21 zastavení, ale to se v žádném případě stihnout nedalo. Na prohlídku jsme totiž měli něco přes tři hodiny – ve 14 hodin jsme měli sraz v místním hostinci, kde jsme se sešli na oběd. Všichni ti, kteří k návštěvě svých domácností zvali, byli velice vstřícní a příjemní. Pro mne to bylo, jako by mne byli pozvali staří známí, protože jsem v předvečer výletu viděl film o třešťských betlémech, který nechal natočit etnologický ústav AVČR a prohlídková trasa byla téměř stejná s reálně námi absolvovanou trasou.

Kolem 14. hodiny jsme dorazili do hostince a posilnili jsme se na zbytek prohlídky. Moc se nám z Třešti nechtělo, ale kolem 16. hodiny jsme odjížděli směrem na Telč, která byla ještě cca 12 km vzdálená. Projížděli jsme opět pohádkově zasněženou krajinou, která nám vpravdě učarovala. Zůstali jsme zde pouze hodinu, ale větší část jsme strávili v cukrárně na kouzelném náměstí s nádherným podloubím, kde jsme se prohřáli teplými nápoji a vydali se na zpáteční cestu. Večer jsme v pořádku dorazili opět před kostel sv. Václava.

123►