//vzpomínka na dobu, kdy byl P. Pavel Kuneš vršovickým farářem//

Náš pan farář Pavel z vršovické farnosti se naučil hrát na dudy. Na tom není nic zvláštního, pohlédneme-li na to z venku.

Při bližším pozorování, zjistíme, že začal s učením až po 66. roce svého věku. A ty dudy, na které si sám vyřezal kozlí hlavu, ho skutečně poslouchají !
Podle mne je to skoro až absurdita. Dudy jsou nástroj, který neposlouchá nikoho. Leda možná osoby narozené kolem města Strakonic. A lidé, kteří mají po šedesátce, spíše k sedmdesátce, většinou začínají zapomínat, než aby se začínali učit.

Možná, že u některých lidí takové ty běžné lidské pravidelnosti neplatí. Například náš pan farář se pravidelně schází se svými spolužáky, s nimiž vystudoval ,,Hollarku“, to je uměleckou školu. Lidé, když stárnou, většinou jim ubývá sil, ale oni se scházejí čím dál tím častěji. Hledají v sobě navzájem své lidství, svou inspiraci, svoje mladá léta. Léta hledání. Léta zrání. Pořádají společné výstavy, vydávají kalendáře. Zkrátka jsou činní tak, že by jim kdekterý mladý záviděl.
Jo, a ještě jsem zapomněla, náš pan farář Pavel, maluje obrazy. Krásné, jasné, plné barev. Nejvíce asi miluje zelenou . Té má snad tucet odstínů.

A tuhle nám náš pan farář Pavel při kázání řekl, že jsme všichni chudinkové. Když zbystřil a zpozoroval, jak polovině kostela spadla čelist a čeká, co bude dál, jen se tak pousmál a pokračoval: ,,Nemáme důvod se nad někoho povyšovat, není to potřeba, ten co sedí vedle nás je taky chudinka.“

A já to skoro hned – asi za měsíc- pochopila!

Vedle mne v kostelíčku sedí Mirek, jmenuje se Bohumil, ale já mu říkám jako ostatní Mirek. Je mu přes 80 let. Celý život byl inženýrem v mléčném průmyslu a dovede o tom tak krásně vyprávět. Občas zajdeme spolu na víno a já odcházím o tolik informací bohatší, vždy se náramně pobavíme. Přede mnou v kostele sedí zase manželé Lukášovi, kteří vychovali dvě úžasné děti, z našich farních akcí dělají DVD a prodávají časopis ,,Naše rodina“. Nebo Zdena Lomová, která píše těsnopisem jako když bičem mrská a je mnohem, mnohem víc než jen duše fary. Na kůru mezi jinými zpívá Míša – statečná máma, která ovdověla dřív, než se jí narodilo čtvrté dítě. Všechny své děti vypiplala ač sama váží tak 45kg. Něčím mi připomíná mou maminku.

A tak jo! Jsem chudinka! Už jenom kvůli tomu, že mne až tato věta přivedla k zamyšlení, co že to mám kolem sebe za nádherné lidi.

Ty má dobroto! Tolik hodin! Učesat a boty. Máme s naším panem farářem Pavlem zkoušku! Hrajeme každou poslední neděli v měsíci loutkové divadlo. Páni, že já jsem neřekla, že polovinu loutek vyřezal a postavil on? No, já jsem opravdu chudinka.