Na sobotu 13. 6. byl již dlouho naplánován výlet na zámek Kozel a do Meditační zahrady v Plzni. Zájezd byl určen seniorům – především z domu s pečovatelskou službou v Sámově ulici v Praze 10. Na zbylá místa se mohli přihlásit naši farníci – podmínkou bylo, že účastník bude starší než Stanislaw!

Vyjížděli jsme (samozřejmě známým zeleným autobusem s řidičem Františkem) v 8 hodin ze Sámovy a v 8.15 od kostela sv.Václava. Celý den nás provázelo nádherné slunečné počasí.

Na zámek Kozel jsme dojeli kolem 10. hodiny. Protože nás bylo hodně, rozdělili jsme se na dvě skupiny a prohlédli si krásné interiéry zámečku a posléze také zahradu a park (právě tam kvetl strom tulipánovník, který před tím viděl málokdo z nás). Někteří z nás dali před procházkou přednost posezení v útulné zámecké cukrárně pod širým nebem.

A pak jsme již pokračovali do Plzně. Tam jsme měli zajištěný oběd v restauraci v centru města. Bylo tam příjemné posezení a starali se tam o nás jako doma.

Po obědě jsme odjeli na kraj města k Meditační zahradě. Není opravdu tak jednoduché ji najít. Nechali jsme autobus na parkovišti a šli ještě asi 1 km po nenápadné cestě. Vchod do zahrady byl velmi nenápadný, ale ta krása uvnitř !!!

Autorem Meditační zahrady – Památníku obětem zla v Plzni je pan Luboš Hruška, který byl v době komunistické vlády v roce 1949 odsouzen k 18 letům vězení. Bylo mu tehdy 22 let. Ve vězení strávil celkem 11 let. Když byl v kriminále pokřtěn, slíbil si, že pokud přežije a vrátí se domů, přebuduje původně ovocný sad, který zdědil po rodičích, na Památník obětem zla. S realizací svého slibu začal v roce 1960 po propuštění z vězení. Postupně vykácel všechny ovocné stromy a začal pěstovat stovky okrasných jehličnanů a dalších vzácných dřevin. Tím vznikla ojedinělá zahradní architektura ve stylu anglického parku se dvěma okrasnými jezírky.

Součástí Památníku obětem zla je také Křížová cesta, která byla vytvořena v letech 1986 až 1991 akademickým sochařem Romanem Podrázským. Ojedinělé dílo je vytvořené z hořického pískovce a zahrnuje čtrnáct zastavení ve dvanácti skulpturách v životní velikosti.

V roce 1990 po třiceti letech náročné práce byl Památník obětem zla otevřen pro veřejnost. Jako poslední byla v letech 1993 až 95 postavena kaple, která byla zasvěcena sv. Maxmilánu Kolbemu.

V roce 1995 věnoval Luboš Hruška Památník obětem zla plzeňskému biskupství, které se zavázalo, že areál bude sloužit veřejnosti i v budoucnu.

Meditační zahrada s Památníkem obětem zla v Plzni je místem naděje, pravdy, odpuštění a usmíření. Místem pro vzpomínku na všechny oběti zla, pro načerpání síly a pokory do všedního dne. Místem pro ozdravění duše člověka…

V kapli sv. Maxmiliána Kolbeho nám byl nejdříve promítnut film o vzniku zahrady, a potom Stanislaw sloužil mši (z časových důvodů snad nejkratší, kterou kdy sloužil – stihl to za 30 minut). A potom jsme se již šli podívat do zahrady. Ta krása a to, jak na člověka působí, se nedá snad ani slovy popsat, je to nádhera …

Myslím, že nikdy nepřestane člověka udivovat, jak se zlo, útlak a příkoří mohou „přetavit“ v takovou krásu. Jediné, co to mohlo způsobit, je ODPUŠTĚNÍ. Škoda, že jsme neměli více času, velice rychle to uteklo a nastal čas jet domů. V Praze jsme se jen neradi loučili, už jsme všichni přemýšleli, na který z plánovaných výletů, o kterých nám Stanislaw v autobuse říkal, se přihlásíme.

Přestože byl zájezd určen hlavně pro „dříve narozené“, nebylo to na jeho atmosféře znát. Nikdo by nepoznal, že mezi výletníky byli i „devadesátníci“.

Atmosféra byla skvělá hlavně díky Stanislawovi. Mezi účastníky výletu nebyli všichni věřící, ale při mši v kapli zůstali téměř všichni. Nikdo nebyl přemlouván k modlitbě a i když se nemodlil, tak zůstal v klidu sedět a nechal na sebe působit okolí.

12345►