Historie

Nejstarší zmínka o vršovickém kostele pochází z r. 1328. Za jeho předchůdkyni bývala ve starší literatuře považována kaple sv. Máří Magdaleny, zmiňovaná r. 1130. Ta byla ale pravděpodobně totožná s kostelem neznámého zasvěcení v Psárech v blízkosti Vyšehradu, který i se vsí zaniknul za husitských válek. Ve 14. stol. existovala ve Vršovicích samostatná farnost, což dokládá soupis far pražské arcidiecéze z r. 1352. Z r. 1422 je doloženo zasvěcení kostela sv. Mikuláši. Od dob husitských válek byla farnost dlouhá staletí bez vlastního faráře. Na počátku 18. stol. se při vršovickém kostele dočasně usadili jezuité. Později byl vršovický kostel sice stále považován za farní pro široké okolí, ale farář fakticky sídlil v Michli. Když byla Michle r. 1857 povýšena na samostatnou farnost, staly se Vršovice její filiálkou. Již v r. 1843 vršovičtí občané usilovali o obnovu samostatné farnosti. V r. 1863 se do Vršovic přestěhoval dosavadní michelský kooperátor (kaplan) P. Leopold Urban. R. 1866 byla zřízena expozitura (sídlo lokálního kaplana) a r. 1864 byla obnovena samostatná farnost. Leopold Urban se stal vršovickým farářem. R. 1896 byl pro nedostatečnou kapacitu rozšířen kostel sv. Mikuláše a v r. 1902 byl ustaven Spolek pro zbudování nového kostela. Ten byl postaven až v letech 1929–30 podle návrhu architekta J. Gočára a byl vzhledem k miléniu smrti sv. Václava (1929) zasvěcen právě tomuto světci. Nikdy se ale pro nepřízeň doby nezdařilo postavit u nového kostela faru (podle návrhu téhož architekta), a tak se neuskutečnil ani záměr na zřízení dvou samostatných farností u sv. Mikuláše a u sv. Václava.

Vršovičtí faráři a administrátoři od obnovení farnosti v r. 1864

  • Leopold Urban (1864–1869)
  • Jan Šebánek (1869–1891)
  • Josef Šašek (1892–1896)
  • František Dusil (1897–1910)
  • Václav Pejšek (1910–1925)
  • Stanislav Pilík (1925–1951)
  • Karel Renz (1951–1959)
  • Josef Vajdiš (1959–1968)
  • Jiří Hájek (1968–1985)
  • Michael Slavík (1985–1992)
  • Vladimír Mikulica (1992–1998)
  • Roland Solloch (1998–1999)
  • Pavel Kuneš (2000–2007)
  • Stanisław Góra (2007–dosud)

Další duchovní od obnovení farnosti v r. 1864

Nejsou-li známy roky působení ve Vršovicích, uvádíme alespoň známá životopisná data. U katechetů Tichého, Tatzauera, Hradila, Hladíka, Wagnera a Říhy není jisté, zda šlo o kněze či laické katechety.

  • Michael Beneš, kaplan (1873–1874)
  • Emanuel Veselý, kaplan (1874–1875)
  • Josef Šindelář, kaplan (1875–1881)
  • Martin Kocmistr (?), kaplan (1881–1885)
  • Ludvík Čobura (?), kaplan (1885–1893)
  • Josef Bronec , kaplan (?–1893)

Katecheté z přelomu století budou doplněni dle Knihy pamětní.

  • Antonín Tichý, katecheta (kol. r. 1906)
  • František Čurda, katecheta (kol. r. 1906)
  • Josef Tatzauer, katecheta (kol. r. 1921)
  • Emanuel Pivnička, kooperátor (asi 20.–60. léta 20. stol.; †1968)
  • Josef Soldát, katecheta (asi od 20. let 20. stol.; †1948)
  • Jan Hradil, katecheta (†1936)
  • František Hladík, katecheta (†1942)
  • František Wagner, katecheta (†1955)
  • Petr Vincenc Nálevka OFM, výpomocný duchovní (†1963)
  • František Vybíral, kaplan (†1956)
  • Václav Sedláček, kooperátor (?– asi 1946)
  • František Říha, katecheta (†1940)
  • Josef Čepička, kooperátor (†1976)
  • Robert Bednařík, výpomocný duchovní (asi do r. 1948)
  • Josef Kocábek, kaplan (†1992)
  • Rudolf Lazar, kaplan (†1988)
  • Antonín Salajka, kooperátor (†1975)
  • Jaroslav Novák, kaplan (1951–1955)
  • František Vrátil, kaplan (1955–1956)
  • Lubomír Rosenreiter, kaplan (1956–1957)
  • Ludvík Feller, výpomocný duchovní (1957–1957)
  • Jiří Pištěk, kaplan (1958–1959)
  • (?) Sequens, výpomocný duchovní (?–1965)
  • Josef Šťastný, kaplan (1968–1974)
  • Jaroslav Zrzavý, kaplan (1974–1976)
  • Vilém Virgl, výpomocný duchovní (1972–1976)
  • Stanislav Novák, výpomocný duchovní (1976–1979)
  • Jan Přibyl, jáhen (1992–2001)
  • Jaroslav Konečný, kaplan (1998–1999)
  • Jan Rückl, jáhen (2012–dosud)
  • Pavel Švarc, jáhen (2012–dosud)

Zpracováno dle:
Kniha pamětní fary Vršovice 1863–1951
BOHÁČ Zdeněk, Vršovice v minulosti a současnosti, Praha 2000