Varhany

Je to mohutný stroj s elektrickým pohonem. Jejich velebné zvuky, jež od jemného pianissima – jako by to byl šepot s nebeských výšin – až k burácejícímu plénu, hlásajícímu moc a velebnost Boží, naplnily nejenom náš prostranný jubilejní chrám Páně, ale i nitro všech přítomných. Kéž jejich hlas dlouho zní ke cti a chvále Boží!

Tak vznosnými slovy popisuje farní věstník na sklonku léta 1931 slavnostní posvěcení nových varhan, které se konalo v neděli 9. srpna toho roku.

Jejich mocný hlas ale postupem času slábnul a před několika lety utichl úplně. Věříme však, že ne navždy.

Poslední oprava v první polovině 70. let znamenala zároveň zásah do původní dispozice. Více než 70 let staré varhany vyžadují dnes generální rekonstrukci. Rozpočet se už před pěti lety blížil pěti mil. Kč. A to nepočítáme nutnou opravu hudební kruchty, na které nástroj stojí. Zatím se podařilo získat jen něco málo přes 1 mil. Kč. Dárcem je např. Magistrát hl. m. Prahy a ÚMČ Praha 10 a řada drobných sponzorů a přispěvatelů. Sami farníci se řadu let snažili přispět např. sběrem starého papíru a jiných surovin.

V prostorách kostela zní nyní jen provizorní malé varhany, jejichž umístění a vzhled navíc značně ruší celkovou atmosféru interiéru.

Autorem velkých varhan byla kutnohorská firma Josefa Melzera (opus č. 551). Jejich stavba bezprostředně navazovala na dokončení nového nástroje v právě dobudované katedrále sv. Víta. Vršovický hrací stůl byl původně určen pro hradčanský dóm. Obojí varhany tak mají mnoho společného po zvukové i konstrukční stránce. V roce 1932 pracovala firma také pro vršovický Husův sbor. Tento dvoumanuálový nástroj se 16 rejstříky byl později přemístěn do nového sboru v Karlíně. Další Melzerova díla najdeme např. v klášterním kostele v Sedlci u Kutné Hory, v Třebechovicích pod Orebem nebo v hronovském divadle.

Jak vystihují i úvodem citovaná slova, hodnotu varhan – zvláště jsou-li prosty pozdějších přestaveb a dispozičních změn a nacházejí-li se v prostoru, pro který byly stavěny – představuje jejich zvuk. Po hudební stránce vršovické varhany plně vyjadřují estetiku doby svého vzniku. Nesmírná cena těchto varhan spočívá ale také v jejich vzhledu. Vnější podobu skříně, tj. především přední řadu píšťal (tzv. prospekt), totiž navrhnul sám architekt kostela. Velmi pravděpodobně jde o jediný varhanní prospekt prof. Gočára. Protože i další prvky vnitřního vybavení, např. starý hlavní oltář, jsou jeho dílem, tvoří interiér kostela dokonalou jednotu a harmonii. Takto ucelených sakrálních staveb, v nichž veškerý mobiliář je dílem samotného stavitele, najdeme jen málo.

Vršovické varhany mají dva manuály (klaviatury pro hru rukama) a pedál (klaviatura pro hru nohama). 2450 píšťal je podle charakteru zvuku rozděleno do 40 skupin (tzv. rejstříků), které umožňují bohatý výběr a kombinace zvukových barev. Propojení hracího stolu s vlastním nástrojem, přesněji se vzdušnicemi, na nichž stojí píšťaly (jsou to jakési skříně, které přivádějí do píšťal vzduch), je řešeno pneumatickým systémem, který je typický pro nástroje postavené v prvních desetiletích 20. století. Impulz od klávesy k píšťale je zde přenášen vzduchem stlačeným v kovové rource (tzv. konduktu). Na stejném principu funguje také rejstříková traktura, tj. přenos impulzu od rejstříkových tlačítek (tzv. sklopek) na hracím stole ke vzdušnicím.

Pořízení vršovických varhan financovala v roce 1931 místní Občanská záložna, dnes Česká spořitelna se sídlem na Vršovickém náměstí. Na výraz vděčnosti byl její ředitel, komerční rada Zdeněk Donner, v den svěcení varhan dekorován vysokým papežským vyznamenáním: rytířským řádem sv. Řehoře.

Všem těm, kteří v současnosti opravu varhan podpoří, bude společným vyznamenáním jediné: hudba, která po letech opět naplní nejen náš kostel, ale především srdce lidí, kteří jim budou umět naslouchat.

Dispozice