Setkáváme se pravidelně jednou za čtrnáct dní a je nám mezi 13 a 22 lety…Jestli se nepletu. Naším heslem je: „Nejen slovem živ je člověk…“ Zúčastnění rozumí čím dál víc 🙂 Jak se kdo z nás dostal do spolča, viz níže.
Kontakt: spolcovrsovice(zavinac)gmail.com
… brzy více 🙂 Např. galerie: zde
KONTAKT: Kristýna Jančeová (kristyna.janceova@seznam.cz, 732 536176)
KDY: jednou měsíčně v neděli v podvečer
POZVÁNKA: Rádi mez sebou přivítáme nové středoškolák a vysokoškoláky, kteří rádi večeří, zpívají, hrají hry a povídají si nejen o víře. Během roku jezdíme na víkendové duchovní obnovy a o prázdninách společně se Stanisławem trávíme týden někde v Čechách nebo
A teď tedy konečně – jak ses do spolča dostal(a)?
Kristýnka: Na spolčo chodím už od samého začátku. Každý rok se setkávání měnilo a prošlo tudy hodně mládeže. Dneska jsou na spolču moc fajn lidičky, se kterými se dá sdílet téměř cokoli, a vím, že to zůstane jen mezi námi. Našla jsem zde plno nových kamarádů, vždycky se na setkání moc těším, zlepšuje mi to náladu a upevňuje mě to ve víře.
Ondra: Byl jsem u úplných začátků, když v roce 2007 s příchodem P. Stanisława byla snaha setkávání mladých založit. Roky byly pak provázeny snahou setkávání oživit a vytvořit společenství. Dařilo se to někdy více, někdy méně. Když začali přicházet noví a mladí lidé, začal jsem trochu odrůstat a čím dál méně jsem měl pocit, že bych tam měl patřit. Prošel jsem se různě jinde, abych se pak vrátil a na jaře 2011 před duchovní obnovou zjistil, že to je společenství, do kterého mám a chci patřit!
Mlada: Do našeho spolča jsem se dostala díky Hance Rechnerové, ke které jsem chodila na náboženství. Moc se mi tu líbí, protože jsou tu skvělí lidé a cítím se tu dobře.
Katka: O prázdninách v létě 2007 jsem měla sraz s kamarádem a měli jsme jít ven… Nakonec jsme šli na faru pomoct Stanisławovi, který právě přišel, a od něj jsem se dozvěděla, že by chtěl od září začít se setkáváním mládeže. Tak jsem přišla. A jsem tu pořád. Asi se mě jen tak už nezbavíte 🙂 Je mi tu dobře, našla jsem nové kamarády, lidi, kterým mohu věřit a povídat si s nimi vlastně o čemkoli; a chci mezi ně patřit i dál!!
Vašek: Společenství mladých s otevřenou atmosférou a perfektním duchovním vedením není ani v Praze samozřejmostí. Proto jsem vděčný za to, že mě Katka přivedla právě do Vršovic.
Lenka: Ke spolču jsem se dostala přes Stanisława. Je to jedno z mála míst, kde se vždy cítím dobře. Ve společnosti milých lidí se příjemně povídá, večeří, modlí a prožívají krásné chvíle, jak na faře, tak na duchovní obnově, která se posledně opravdu vydařila. Posiluje mě to tu a obohacuje.
Jára: Dostal jsem se sem přes Vláďu. Chytlo mě tu skvělý společenství lidiček a Stanisławovy promluvy a myšlenky. A máme večeře!!! 🙂
Janča: Poprvé jsem se o spolču dozvěděla od Járy, který říkal, že je to tu super. Tak jsem to zkusila. Je to tu opravdu skvělý. Příjemní, přátelští, bezva lidi, se kterými si můžu popovídat i o víře, aniž bych se styděla, uvolněná atmosféra, otec Stanisław, večeře 🙂 a spoustu dalších věcí.
Ríša: Já jsem se sem dostal přes kamarády z kostela. Dost se mi tu líbí a přijde mi to smysluplné.
Kristina: Na spolčo jsem se dostala díky doporučení samotného Stanisława (už tomu bude pár let :-)) Chodím sem ráda, jsou tady fajn lidi a můžu se dozvědět hodně zajímavých informací o víře celkově. Vřele doporučuju.
P. S. Hledáme kluky :-), ale holky taky nevadí.
P. P. S. Máme úžasný večeře!
Maruška: Do spolča jsem se dostala skrze farnost. Chodím sem, protože je to super společenství bezva lidí, se kterými se můžu bavit o všem možném, a posiluje mě to ve víře i v normálním životě.
Vojta: Přes Stanisława a farnost – ohlášky – jsem tady po první sešlosti tak nějak zůstal. Cením si možnosti sdílet mé duchovní i neduchovní zážitky s blízkými přáteli. Úžasná témata a vedení.
Boženka: Dlouhé hledání společenství, jež by splnilo očekávané, bylo završeno skrze Káťu Šumníkovou. Poznala jsem nové přátele, stejně jako ty staré, se kterými mohu sdílet svou víru. Naše setkání mne naplňují optimismem a sílou do nového týdne a večeří do mého žaludku. Díky!
Honza: Dostal jsem se k vám přes mámu a strašně se mi u vás líbí, hlavně si moc rozumím s Matějem a Martinem Polákovými, no a jinak jste fakt supr 🙂
Magda: Jezdím autobusem a tramvají. Chodím sem především proto, že už chci aspoň jednou v životě pocítit ten pocit někam patřit. Neprojevuji se tu, ale moc bych chtěla! Brání mi v tom pouze můj zlý stud a nervozita, zapříčiněná kdysi hnusnou věcí z minulosti. Chci se tu seznámit s lidmi a zajímají mě duchovní věci. S vírou to mám složitější, ale to je na vysvětlování složitější. Zkrátka jsem osamělá a chci to změnit!
Žofka: Na spolčo jsem se dostala, když jsem sháněla nějaké místo, kam bych mohla zavítat v rámci praxí na katechumenický kurz. Tak jsem se domluvila se Stanisławem, se kterým jsem se znala už z dřívějška. Mým původním plánem bylo přijít jen kvůli praxi, ale byla tu bezva parta, večeře :-)… A tak jsem tu už zakotvila.
